Obec Nesměň (544 metrů nad mořem), která tvoří spolu s Ločenicemi jednu katastrální obec, leží v kotlině mezi horou Todeňskou a Besednickou, ve vzdálenosti asi 21 km od Českých Budějovic. Nejvyšším bodem u Nesměně je místo, kde dnes stojí vodárna (ta je dobře viditelná ze silnice spojující Besednice s Ločenicemi). Avšak nejpěknější pohled na Nesměň je prý z věže kostela sv. Prokopa v Besednicích, který je skutečnou okolní dominantou. Byl postaven roku 1738 v barokním slohu a v roce 1794 mu byla přistavěna věž.

Kdy přesně byla obec založena, se neví, neboť ranné historické prameny jsou na zmínky o Nesměni skoupé. Soustavného osídlení se kraj kolem Nesměně dočkal v době, kdy Slované do tohoto kraje přicházeli vzhůru podél toku Malše. To dokazuje i skupina 32 mohyl, které se nacházejí v lese mezi Nesmění a Chlumem asi 750 m západně od samoty Úchozí pod vrchem Slabošovka. Jsou uspořádány do dvou paralelních řad a orientovány východozápadním směrem. Již před světovými válkami v nich amatérsky kopali besedničtí učitelé, kteří se o mohyly zajímali. Zjistili, že mohyly byly nasypány z písku a kamene. Také v nich našli uhlíky a popel. Avšak teprve v srpnu roku 1926 byl proveden systematický archeologický průzkum tohoto ranného slovanského pohřebiště, který řídil Dr. Albín Stocký, universitní profesor a ředitel Národního muzea v Praze. Asistoval mu i známý jihočeský archeolog Bedřich Dubský. Za pomoci osmi besednických dělníků bylo prozkoumáno celkem pět mohyl. Byly nalezeny zbytky žárových pohřbů včetně popela, uhlíků a nedopálených kůstek, uložené v mělké mohyle. Na některých mohylách byly nalezeny kůstky rozhozené po povrchu, avšak nebyly nalezeny žádné nástroje, nádoby ani střepy. Tyto mohyly byly proto klasifikovány jako jedno z nejmladších slovanských pohřebišť.

 

Nejstarší artefakt z regionu byl také nalezen na katastru obce Nesměně. Místní občan našel při sběru vltavínů v Údolu jádro vyrobené opracováním tmavošedého, velmi jemnozrnného kvarcitu (křemence). Surovinu pro tento nástroj (zbraň) našli pravěcí lovci v pásu mezi Chlumem a Todeňskou horou. Jádro má délku 6,65 cm, šířku 10,10 cm a výšku 5,70 cm, hmotnost 550 g. Další artefakt pochází z katastru Ločenic, z místa nedaleko silnice do Besednice. Jedná se o úštěp ze silicitu jen s nevýrazně vypracovaným ostřím. Byl vyroben v mladším paleolitu nebo mesolitu, tedy v rozmezí asi 40 000 – 4 000 př. Kr. Jiný drobný nález se vztahuje opět k Nesměni. Asi 1200 m východně byly nalezeny 2 zlomky keramiky, pocházejícího ze slovanského mladohradištního období 11. – 12. století.

 

 

 

Nová škola

Děti z Nesměně musely docházet do školy v Besednicích. Avšak již za starosty Vojtěcha Tomka (v úřadu 1873 – 1882) se v obci objevila myšlenka osamostatnit se i v tomto ohledu a postavit si školu vlastní, „kterémužto plánu bránili se besedničtí s pochopitelnou energií“, jak napsal první obecní kronikář, řídící učitel Richard Pfeifer. K realizaci této však myšlenky došlo až v předvečer 1. světové války a v roce 1913 již v obci stála nová škola, nejdříve jednotřídní a později i dvoutřídní. O škole i jejím učitelském sboru jsou podrobné zápisy ve školní kronice.

 

 

I. SVĚTOVÁ VÁLKA A VZNIK ČESKOSLOVENSKA (1918)

 

Kronikář píše, že převrat, jak se osamostatnění Československa říkalo, nalezl zdejší obyvatele „plně uvědomělé a čistě republikánské, loyální k státu našemu a zejména k prvnímu presidentu jeho T. G. Masarykovi“. Jednou z prvních událostí po tomto převratu bylo zvolení nového obecního zastupitelstva v Nesměni na základě všeobecného hlasovacího práva.

 

Obyvatelstvo se tradičně zabývalo z části zemědělstvím, ale také zedničinou a kamenictvím. Kamenictví se provozovalo v Besednické hoře a kvalita práce i místního kamene je dodnes vidět např. ve vídeňském Schönbrunu, který zdobí dvě monumentální vnější schodiště z besednické žuly. Zedníci před válkou jezdili do Rakous, po převratu pak do Francie asi dva tři roky na území zpustošené Německem a také do některých dolů. Pak začali dojíždět do Prahy či jiných českých měst nebo i na Slovensko.

 

Rok po osamostatnění Československa bylo rozhodnuto o postavení pomníku padlým vojínům na návsi, a to nákladem obce a za přispění sociální demokracie. Kolem pomníku, který skutečně již v roce 1919 uprostřed obce stál, byly vysazeny 4 lípy svobody a zřízena zahrádka se živým plotem.

 

 

Při sčítání obyvatelstva, které proběhlo v roce 1921, bylo v Nesměni 431 obyvatel. Od té doby se počet obyvatel v obci už jen snižoval.

 

Spolky

Nejstarším nesměňským spolkem byl divadelní spolek, založený roku 1888, jehož hlavou vyl Jan Doucha z Ouchozí. Ještě v roce 1925 vyvíjel spolek bohatou divadelní činnost. V roce 1910 pak byl v Nesměni založen odbor Národní Jednoty Pošumavské, který v Nesměni zřídil první knihovna. Tu zapůjčil Ústřední Výbor N.J.P.

 

V obci panoval i čilý život politický. V roce 1906 byla založena politická organizace sociální demokracie, v roce 1912 organizace agrární, po roce 1918 i strana lidová. V roce 1922 se sociální demokracie změnila v komunistickou stranu, čímž sociální demokracie  přestala existovat.

Zavedení vodovodu a zřízení sboru dobrovolných hasičů

V roce 1925 byl v Nesměni s velkým předstihem před mnoha ostatními obcemi v okolí zaveden na svou dobu velmi výkonný vodovod. Myšlenku poprvé přednesl v roce 1922 Jan Doucha z Ouchozí, přičemž navrhl připojit se k vodovodu besednickému vedenému z Besednické hory. Myšlenka na počátku dle místního kronikáře narazila na „krutý odpor“ některých nesměňských občanů. V té doby měl každý v obci svou studnu, většinou s dřevěnou pístovou pumpou. Protože však místní voda nebyla příliš kvalitní, bylo nakonec o stavbě vodovodu, který přivede vodu do obce z lesů pod horou Kohoutem za Besednicemi, rozhodnuto.

 

Skupinový vodovod s Besednicemi postavila firma Kress a spol. z Prahy za cca 900.000 korun, že kterých Nesměň zaplatila asi 450.000 Kč. Vodojem, který stojí dodnes a je dobře viditelný ze silnice mezi Besednicemi a Ločenicemi, byl postaven na nejvyšším místě nad školou, výtokový stojan pak byl zřízen u kovárny. Vodovod si nechali zavést všichni nesměňští až na jednoho člověka.

 

Pokrokovost místních ukazuje i fakt, že při stavbě vodovodu bylo postaveno 10 požárních hydrantů, které byly zřízeny pro případ požáru. Ty začal ten samý rok využívat nově ustavený sbor dobrovolných hasičů. V Nesměni samotné dlouhou dobu vlastní sbor dobrovolných hasičů nebyl. Proto, když se v roce 1883 zřizoval sbor dobrovolných hasičů v Besednici, stali se i někteří nesměňští (celkem 9 mužů) členy tohoto sboru. Ke zřízení samostatného sboru v Nesměni došlo právě až 26. dubna 1925. Do jeho řad se přihlásilo 26 činných a 15 přispívajících členů. Prvním starostou zvolen Jan Doucha. Aby měli hasiči kde uložit svou výzbroj, byla o tři roky později za 16 000 korun postavena hasičská zbrojnice.

 

Ve stejném roce začal také místní řídící učitel Richard Pfeifer psát pamětní knihu (kroniku) obce Nesměně.

 

Zavedení elektřiny

Jen o rok později (1926) vznikla myšlenka elektrizace obce, které se ujalo obecní zastupitelstvo a za tímto účelem se usneslo svolat veřejnou schůzi dne 18. září. Tam se obecním zastupitelům podařilo získat podporu občanů, a tak zastupitelstvo 26. října rozhodlo jednomyslně o provedení elektrizace formou družstva. To bylo založeno 18. listopadu a do konce roku mělo již 27 členů.

 

Samotné zavádění elektřiny začalo v únoru 1927 a již v březnu se dělaly přípojky v jednotlivých domech. V květnu byla postavena transformační stanice (stavitel Bohuněk z Lišova). Instalační práce a přípojky do domů dělala firma Bratři Švehlové z ČB. Primární linku stavěly Jihočeské elektrárny. Celkové náklady byly vyčísleny na 76.607,65 Kč. Počet členů družstva se do konce roku rozrostl na 34 členů a 16. září byl celý projekt hotový. Ještě ten samý rok se ve vesnici objevilo 18 elektrických motorů.

 

Rok 1928 nebyl šťastným rokem pro Nesměň, ale ani pro okolní obce. Dne 9. října 1928 došlo ke stavebnímu neštěstí v Praze na Poříčí, při kterém zahynulo 46 osob a mnoho dalších  bylo zraněno: z Chlumu 4, z Besednic 7 a z Nesměně 4 mrtví:

Matěj Benda, 45, vdova a dvě nezaopatřené děti

František Lukeš, 49, vdova a dvě dospělé děti

František Soukup, 43, vdova a tři nezaopatřené děti

Jan Soukup, 51, vdova a dvě nezaopatřené děti.

Byli pochování s besednickými na tamním hřbitově ve společném hrobě.

 

Při sčítání obyvatelstva 1. – 5. prosince 1930 bylo v Nesměni napočítáno 343 osob. Hospodářská recese a velká nezaměstnanost se nevyhnuly ani Nesměni. Přesto život obce pokračoval dál. Mnoho lidí bylo dlouhodobě bez práce, a proto museli pobírat lístky státní stravovací akce, za které nakupovali potraviny u obchodníků.

 

V roce 1932 naplánovala hasičská župa Trocnov, ke které patřil i místní sbor dobrovolných hasičů,  svůj župní sjezd v Nesměni. Celá vesnice se připravovala na tuto událost. Hasiči cvičili, lidé bílili svá stavení a byla upravena náves. V den sjezdu, 19. června, se sbory sjížděly už po osmé hodině ráno. Následovala pak veliká slavnost, kterou popisuje hasičská kronika. Návštěva byla hojná, dorazily všechny sbory z trocnovské župy kromě Stropnice. Dokonce se dostavili zástupci přišli i z jiných žup.

 

Problémy s vodovodem

V roce 1934 vyvrcholily již několik let trvající problémy se zásobováním vodou. V letním suchém období bylo vody nedostatek, čímž trpěli zvláště ti, kteří zrušili své studny. Řešením se zdála být myšlenka zachytit nový pramen mezi Nesmění a Besednicemi, ale protože by se tato voda musela motorově čerpat, bylo od ní upuštěno.

 

Dne 8.prosince pozorovali nesměňští kolem 18. hodiny velký meteor. Obloha byla natolik ozářena, že bylo vidět jako ve dne. Někteří údajně slyšeli i ránu. Celý úkaz trval asi 10 vteřin.

 

V roce 1936 byl podle pokynů vyšších orgánů v obci zřízen CPO – sbor civilní protiletecké obrany, jehož velitelem byl jmenován Jan Šindelíř. „Sbor ten čítá 36 členů, rozdělených a přidělených službě hasičské, samaritské, spojovací a asanační“, píše kronikář. Pro výcvik bylo také zorganizováno noční poplachové cvičení.

 

Nová kaplička

Na počátku roku 1937 si František Rojdl, zedník z čp. 10, podal žádost obecnímu zastupitelstvu, aby mohl jinde přestavět nebo aspoň obstavit starou kapličku stojící na pozemku  náležejícímu k čp. 9. Toto místo údajně potřeboval ke stavbě stodoly. Obecní zastupitelstvo k této žádosti vydalo vyhlášku, ve které požádalo občany, aby se k žádosti vyjádřili. Mezi občany, mezi kterými o této otázce zavládl spor, se objevily i názory, že je stará kaplička památkově chráněna, neboť si nikdo nepamatoval, kdo a kdy ji postavil. František Rojdl si však obstaral povolení památkového úřadu, ne jehož základě dala povolení ke zbourání kapličky i obecní zastupitelstvo. Rojdl se však musel zavázat, že vlastním nákladem postaví novou kapličku na pozemku určeném zastupitelstvem. Tím byly ukončeny spory mezi místními katolíky a občany bez vyznání.  Naneštěstí však hned následující den ráno po vydání povolení František Rojdl kapličku zbořil, takže ji nikdo nestihl vyfotografovat. Žádný její obrázek se tak neuchoval.

 

Obecní zastupitelstvo určilo, že nová kaplička bude postavena na pozemku vedle školní zahrady proti domku čp. 73 mezi rozcestím silnice a cesty kolem Výhonů. Bude však menších rozměrů a v jiném slohu, než byla ta původní. Byla dokončena v dubnu následujícího roku. Dříví na krov daroval František Krátký a malbu provedl p. Marek, malíř pokojů z Bukvice.

 

14. září zemřel prezident Masaryk. Tuto zprávu lidem přinesl rozhlas. Na domech, na škole i na obecním úřadě byly vyvěšeny smuteční prapory. Občané se večer na vyzvání řídícího učitele ve velice hojném počtu a ve smutečním oblečení shromáždili k pietní vzpomínce. Vyslechli si přednášku řídícího učitele o životě a zásluhách prezidenta Osvoboditele. V předvečer pohřbu se místní sešli u Masarykovy vatry. Také k přenosu smutečních obřadů rozhlasem se nesměňští dostavili v hojném počtu. Tradiční oslavy 28. října, jindy tak veselé, proběhly v daleko skromnějším duchu.

 

25. ledna 1938 po 20 hodině bylo na obloze vidět velikou červenou polární záři. Lidé vybíhali ze stavení a divili se, co to je. Dohadovali se, že hoří celý Římov nebo Budějovice. Když se však v záři vyskytli i bílé pruhy, hádali, že to je neobvyklé vojenské cvičení se světlomety, zvl. když záře měnila svou sílu, barvu i polohu. Nechyběly ani hlasy, že to je znamení ohlašující válku. Teprve rozhlas upozornil, že se jedná o neobvyklý jev v našich krajinách, polární záři. Až poté se lidi uklidnili.

 

Nadcházející válka na sebe upozornila mimořádným vojenským cvičením. 21. května přijelo auto s vojíny předávajícími některým záložníkům svolávací lístky. Hlavním cílem bylo cvičení za účelem obsazení hranice.

 

12. září 1938 měl Hitler v Mnichově řeč namířenou proti Československu a prezidentu Benešovi. Po této řeči nastaly rozbroje a nepořádky v krajích sousedících s říší. K potlačení těchto nepořádků byli stejně jako v květnu povoláni někteří vojíni, kteří byli převážně přiděleni ke Stráži obrany státu. Obcí se již otevřeně neslo, že bude válka. Mnozí se připravovali k evakuaci, svůj majetek schovávali a zazdívali. To vše zesílilo, když nastala mobilizace.

 

Mobilizace – zpráva o ní se roznesla rozhlasem v noci z 23. na 24. září. V obci nastal pláč a nářek, neboť se zdálo, že válce nic nezabrání. Druhý den byly vylepeny mobilizační vyhlášky a nastalo loučení s odcházejícími záložníky. Povolání byli všichni do 40 let a také všichni nastoupili. Nikdo před svou povinností neutekl. Při vyhlášení mobilizace musela zdejší obec odevzdat koně a povozy pro vojenské účely. Někteří chodili na opevňovací práce stavěné na čáře Římov – Komářice.

 

V září bylo téměř každou noc slyšet střelbu z pušek a kulometů ze směru od Velešína a Kaplice. Střelba trvávala dosti dlouho, lidé nemohli spát. Skončila teprve po okupaci našeho území německým vojskem. Rozhodujícím dnem bylo 30. září. Aby bylo zamezeno nepokojům, vláda ČSR nařídila odevzdání všech zbraní a výbušnin do 24 hodin na četnickou stanici a v některých okresech vyhlásila stanné právo. To bylo vyhlášeno také v kaplickém a krumlovském okrese. Také radiové přijímače musely být odevzdány poštovním úřadům, aby bylo zamezeno přijímání zpráv ze zahraničí. Lidé tak byli zcela beze zpráv, protože ani noviny pro dopravní poruchy nepřicházely.

 

Po podpisu Mnichovské dohoda, Beneš abdikoval a pak odjel do Ameriky. V polovině října byla nařízena demobilizace československé armády, nejdříve dvou ročníků, pak i dalších. Následovalo vyhlášení samostatného Slovenska a Podkarpatské Rusi. A aby všemu zlému nebyl konec, vyskytla se v Nesměni, závislé na zemědělské výrobě, slintavka a kulhavka, které postihly mnoho chovů dobytka ve vsi.

 

II. SVĚTOVÁ VÁLKA

 

Protože odstoupením pohraničí Rakousku a Německu byla pro místní žáky ztracena měšťanská škola v Kaplici, žáci chodící do této školy byli přijati do měšťanské školy v Trhových Svinech. Po vánocích 1938 byla zřízena nová měšťanská škola v Besednicích, kam se zdejší žáci hned přihlásili.

V březnu 1939 byl proveden soupis mužů od 17 do 60 let a žen od 17 do 50 let za účelem povinného výcviku v brannosti. Středisko výcviku bylo ustaveno v Besednici a velitelem poručík v záloze František Freuda, učitel ve Slavči. 14. března odhlasoval slovenský sněm úplné odloučení od Československé republiky. Čechové usídlení na území Slovenska byli evakuováni.

 

15. března v 6 hodin ráno začala i přes nepříznivé počasí německá vojska obsazovat Čechy a Moravu. Byl zřízen Protektorát, přičemž Hitler slíbil Čechům úplnou kulturní autonomii. Do úřadů byli dosazeni říšští komisaři, česká armáda byla rozpuštěna – nováčkové tedy pobili na vojně jen 14 dnů. Novým platidlem se stala říšská marka, která platila 10 Kč. Na silnicích byla zavedena jízda vpravo.

 

Ani tyto tragické události nezabránili místním v péči o svou obec. Dlouhou dobu byl na kovárně zvon, který ale praskl, takže jej nebylo slyšet do dálky. Proto Antonín Soukup chtěl ještě před svou smrtí nový zvon opatřit a hodlal ne něj věnovat 1000 korun. Shodou různých okolností však z jeho úmyslu sešlo. Snahy opatřit nový zvon se proto později ujala Anežka Líkavcová, která sehnala příspěvky i jiných občanů. Zvon byl dán zvonařské dílně na protiúčet a zbytek uhradila paní Líkavcová. Protože největší náhradu dala obec protiúčtem starého zvonu, usneslo se zastupitelstvo na tom, že zvon je obecním majetkem, aby nedošlo k nějakým nedorozuměním později. Nikdo nebyl proti. Zvon byl vysvěcen na sv. Petra a Pavla.

 

1. září 1939 provedli Němci útok na Polsko. Když se polská armáda zhroutila, východ země obsadilo Rusko. V Protektorátu bylo nařízeno zatemňování v noci jako ochrana před proti leteckým útokům. Byla také vydána výzva k přihlášce do Národního souručenství, nově vytvořené politické strany, která měla nahradit všechny ostatní české politické strany. I v Nesměni byl zřízen přípravný výbor, který zahájil nábor. Přihlásili se téměř všichni muži, mládež a ženy přijímány nebyly. Tím zanikly všechny tehdejší politické strany. Později se konal i nábor do Mladého Národního Souručenství, kam přijali mladíky. Vedoucím Národního Souručenství byl jmenován František Krátký, rolník v Nesměni, mladého pak Jaroslav Doucha.

 

Na konci září byly vydány lidem odběrní lístky na mýdlo 1/8 kg na osobu a měsíc, volný prodej byl úplně zakázán. Toaletní mýdlo se vydávalo jen na lékařský předpis. K holení 1 ks holicího mýdla na 5 měsíců. Na začátku října byly všem občanům vydány odběrní lístky na stravování. Občané byli rozděleni na samozásobitele a ostatní a podle toho jim byly lístky vydávány, přičemž byly stanoveny limity odběru jednotlivých potravin. Přebytky mléka a másla od samozásobitelů vybírali ustanovení sběrači. Výroba čokolády byla zastavena, dovoleno bylo pouze vyrábět čokoládu plněnou. I přes to však čokoláda z obchodů úplně zmizela. Zmizely i konzervované ryby, maso a také káva, čaj a další věci… Kvůli úsporám benzinu byly cesty motorových vozidel povoleny jen určeným vozidlům a jen na nutné jízdy. Tato vozidla byla označena žlutým V před poznávací značkou. Dřívější poznávací značky CS musely být nahrazeny D. Podle vyššího nařízení bylo i v Nesměni nutno opatřit orientační tabulky a obecní úřad německým jazykem.

 

Polsko bylo během 18 dnů poraženo a rozděleno mezi Německo a Rusko. Francie a Británie vypověděly Německu válku. Oslavy 28. října byly zrušeny a v celém Protektorátu byl nařízen pracovní den. 25. října byly odvedeny koně. Každý majitel je musel osobně převést před odvodovou komisi v Trhových Svinech. Chovatelům však byli zaplaceni. Z Nesměně byly odvedeni pouze dva koně. 6. listopadu byla vesnice vzrušeny silným hukotem devíti letadel, které večer přeletěly nad vesnicí. V listopadu dostali lidí odběrní lístky na oděvy. Nebylo dodáno uhlí, boty se nesměly prodávat…

 

Chovatelům domácího zvířectva bylo nařízeno odvádět určité kvóty produktů. Z každé krávy týdně půl kg másla, všechno mléko mimo povolenou domácí spotřebu. Volná porážka vepřů byla zakázána. Smělo se zabít jen metrákové prase a bylo spočítáno, na jak dlouho s ním musí rodina vystačit. Z každého se ale muselo odevzdat 4 kg hřbetního sádla. Stejně taky byl stanoven limit k semletí obilí na mouku.

 

V únoru 1940 začaly kolovat nové papírové drobné peníze s přetiskem Protektorat Böhmen und Mähren. Kroniky musely být z nařízení protektorátních úřadů odevzdány a uchovány v archivu země České v Praze IV. Směly být vyzvednuty až v roce 1945, kdy byly doplněny událostmi podle lidské paměti.

 

Rok 1945 začal sněhovými vánocemi, které trvaly skoro dva měsíce. Již od počátku března lidé tušili, že se něco stane. Okupační armády totiž byly již v blízkosti vesnice.

 

Nesměň navštívil 17. dubna ustupující oddíl německé armády. Obec musela toto vojsko ubytovat, jen v málo domech nebyli němečtí vojáci. Na všech prý již bylo znát, že budou muset brzy odevzdat zbraň a jít do zajetí okupačních armád. Jejich pancéřované auta byla po celé vesnici a oni se je snažili ukrýt před nepřátelskými letci. 1. května nad Nesmění zakroužila dvě stíhací letadla a při jejich objevení němečtí vojáci běželi do polí. Ale letadla jen dvakrát proletěla kolem vsi a odletěla. Ten den byly také slyšet salvy kulometů od velešínského nádraží, kde hloubková letadla ostřelovala jedoucí vlak.

 

Na nátlak starosty a občanů odstěhovali němečtí vojáci pancéřovaná auta do lesa, kdy byla až do 4. května, kdy všichni odjeli směrem na Besednice. Nesměň také navštívili na cestě do svých domovů trestanci z koncentračních táborů. Bylo jich 32, z nichž 1 žena a 3 muži museli být z nařízení doktora odvezeni do nemocnice. Ostatní byli ubytováni ve školní budově a v místní kronice je nalepena jejich fotografie.

 

6. května byl i v Nesměni ustaven revoluční Národní Výbor v čele s Josefem Douchou. Dle výzvy z rozhlasu, který již byl v českých rukách, měli obyvatelé odzbrojovat německé vojáky. I v Nesměni odzbrojili jednoho vojáka projíždějícího na motocyklu, kterého odvedli na četnickou stanici do Sv. Jana nad Malší. 23. května pak byl zvolen nový Národní výbor.

 

NESMĚŇ PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE

 

Rok 1945 se nesl ve znamení rychlých změn, které měly odstranit poslední pozůstatky války a německé okupace. V listopadu byla nařízena výměna protektorátních peněz za nové československé, i když zatím jen v objemu 500 korun na osobu. Staré peníze byly ukládány do bank na vklady, přičemž se zjišťovalo, jak kdo k penězům přišel. V dalším roce se pak konaly první poválečné volby do všech úrovní samosprávy. Předsedou místního Národního Výboru v Nesměni se stal Matouš Couf za komunistickou stranu.

Ani práce na rozvoji obce po válce neustávaly, přičemž nejvíce se stavělo formou brigád. V roce 1948 taky byla započata stavba obecní váhy, která byla zakoupena již v období okupace, a to naproti pomníku na obecním pozemku. Bylo postaveno skladiště pro sběr mléka. Začalo se také se stavbou nové čerpací stanice pro obce Besednice, Nesměň, Todeň a Něchov, které již byly spojeny vodovodem postaveným mezi válkami. Stavělo se na nesměňském katastru a firma Ing. Čeňka Pštrosse z Prahy 9 stavbu ještě ten rok dokončila a dala do provozu. Z celkových nákladů 1.024.000 Kč zaplatila Nesměň 256.000 Kč.

Komunistický převrat 1948

Komunistický převrat se odrazil v životě obce záhy. Již 28.února byl v Nesměni ustaven akční výbor složený ze 7 členů a jeho předsedou se stal Jan Pardamec z čp. 7.

 

Založení Jednotného zemědělského družstva v Nesměni

Jednotné zemědělské družstvo bylo v Nesměni založeno v roce 1950 a na počátku mělo 29 členů.

 

 

50. LÉTA

V tomto období proběhlo v obci řada změn. Sbor dobrovolných hasičů zakoupil na podzim 1950 hasičské auto od sboru v Nových Hradech. Tento vůz z roku 1926 nechal zhotovit hrabě Buquoy, poslední majitel zámku na Nových Hradech. Vzáří se také začalo se stavbou telefonní linky. Obecní hovorna byla zřízena v hostinci Josefa Pupka a ještě ten měsíc dána do provozu. Dne 22. května slyšeli nesměňští poprvé hlášení místního rozhlasu. Tím skončilo informování oběžníky nebo bubnováním. Na konci roku 1951 měla Nesměň 298 obyvatel.

 

V roce 1952 se poprvé v obci slavil Mezinárodní den dětí. V tomto roce proběhlo také několik veřejných schůzí Místního národního výboru, jejichž cílem bylo vysvětlit založení a rozšíření JZD. Počet obyvatel opět klesl, na konci roku zde žilo 278 obyvatel.

 

V roce 1953 nezemřel pouze vůdce Sovětů Stalin (9. března), ale 14. března zemřel i první československý „dělnický“ prezident. Všechny domy v obci ozdobily černé prapory a ve škole se konala tryzna. Na začátku června došlo k tzv. měně, tedy výměně peněz, která pro mnoho lidí znamenala ztrátu celoživotních úspor. A aby toho nebylo málo, ještě 3 června napadl sníh.

 

1. září 1955 bylo znovu založeno družstvo 16 zakladateli a jeho původní výměra byla 40 ha. Byly rozorány meze a poprvé společně zaseto žito. O rok později se již začala se stavět drůbežárna na 240 – 280 slepic a produkční stanice pro prasnice, v roce 1958 byla zahájena stavba kravína a v roce 1960 již družstvo obhospodařovalo 98 % veškeré nesměňské půdy.

 

 

60. LÉTA

 

Na počátku 60. let, přesně v roce 1962, bylo při skončení školního roku okresním školským odborem nařízeno zrušení školy v Nesměni. Důvodem byl trvalý nedostatek žáků – při ukončení školního roku jich bylo pouze 12. Dalo se to očekávat, neboť od roku 1938 se vyučovalo již jen v jedné třídě. Poslední ředitelkou školy byla Anna Marková.

 

Připojení Nesměně k Ločenicím

V rámci reformy obecních samospráv se Nesměň v roce 1964 stala součástí katastrální obce Ločenice. Správa obce (nejdříve národní výbor a poté i obecní úřad) od té doby sídlí v Ločenicích. Ke sloučení došlo formálně po volbách 14. července, v Nesměni zvolen Občanský výbor (předseda Vlastimil Krátký), aby zastupoval zájmy Nesměně ve společné obci.

 

Vedle sloučení obecní správy bylo rozhodnuto a začátkem roku realizováno sloučení místního JZD s ločenickým družstvem. 13. ledna se konala společná schůze obou družstev v ločenickém kulturním domě, kde byl prvním předsedou zvolen František Viktora z Nesměně. Nové družstvo bylo nazváno JZD Střed Ločenice – Nesměň. Celková výměra ohospodařované půdy byla 840 ha.

 

V roce 1966 byly provedeny sondážní vrty pod Vítovým kopcem na posílení místního vodovodu. Vrtání a zkoušku vydatnosti pramenů dělal Vodoprůzkum Praha. V červnu 1967 pak byla v budově bývalé nesměňské školy otevřena nová mateřská školka, dříve zvaná zemědělský útulek (ten byl dříve v Ločenicích). První učitelkou se stala Marie Pardamcová z Ločenic.

 

Bouřlivý rok 1968 proběhl v Nesměni celkem klidně. Pouze 22. srpna projela Nesmění vojska armády Varšavské smlouvy. Konvoj projížděl obcí směrem od Něchova celé tři hodiny.

 

 

70. LÉTA

 

V roce 1974 došlo k dalšímu sloučení JZD, tentokrát s družstvy ze Svatého Jana nad Malší a Něchova. Hlavním důvodem bylo dokončení římovské vodní nádrže a vyhlášení ochraných pásem v jejím okolí. Svatojanské družstvo pak již nemohlo vykonávat svou činnost bez omezení a sloučení se sousedním ločenickým družstvem bylo logickým krokem. Nové družstvo mělo výměru 2200 ha.

 

Rok 1975 přinesl dvě významná výročí: 30 let od konce války a 50 let od založení sboru dobrovolných hasičů. K oslavám osvobození se obec strojila do nového. Probíhaly opravy domků, čištění obce a všude byly vyvěšeny vlajky. V Ločenicích, střediskové obci, se konala výstava ke třiceti letům budování socialismu, která trvala 14 dnů a byly na ní k vidění fotografie, různé starožitnosti a výrobky místních občanů.

Oslavy výročí založení hasičského sboru proběhly 15. července. Ve budově školy zahájil slavnost předseda Bohumil Tomek, který pak předal medaile za věrnost. Jednu dokonce za 50 let (Františku Krátkému) a dále medaile za 40, 30 a 20 let.

 

V září začala v přízemí znovu pracovat školka po dvouleté adaptaci bývalé školy, a to v přízemí. Začalo docházet 25 dětí, 9 z Nesměně a 16 z Ločenic. Ředitelkou školky byla Ivana Fišarová, učitelkou Jana Roidlová.

 

80. LÉTA

Ve dnech 30. října – 1. listopadu 1980 proběhlo v Československu sčítání lidu. Počet nesměňských občanů opět poklesl, a to na 178 lidí.

 

10. ledna 1984 se v Nesměni rozezněly sirény. Hořelo totiž uhlí ve sklepě mateřské školy. K požáru se dostavili hasiči z Ločenic a Svatého Jana, a protože bylo ve sklepě moc kouře, i profesionální hasiči z Trhových Svinů. Ti odčerpali jedovatý kouř a pak se uhlí vynosilo ven. Naštěstí se podařilo zabránit požáru včas, na budově ani na zařízení školky nevznikly další škody.

 

V roce 1985 se v obci konala slavnost k 60. výročí založení místního hasičského sboru. František Krátký, kterému bylo 80 let, byl vyznamenán za věrnost, neboť byl nejstarším zakládajícím členem sboru. Byl také posílen obecní vodovod, protože již několik let trpěla Něsměň v létě nedostatkem vody. Byly provedeny vrty nových pramenů a ty byly připojeny k čerpací stanici na Přibylce. Tím byl posílen zdroj pitné vody i pro Něchov a Todeň, jejichž vodovody jsou s něsměňským propojeny.

 

Revoluční rok 1989

Kronika k událostem 17. listopadu a dalším vývoji v Československu uvádí:

 

„Jak lze charakterizovat toto období? V prvních dnech po 17. listopadu lze říci, že valná většina obyvatel ani nevěděla, co se děje v republice. Zprávy z televize i rozhlasu byly velice skoupé. Když bylo jasné, jak se situace vyvíjí, začal v naší obci takříkajíc „poprask“. Obec se rozdělila na dvě části. Bylo slyšet hlasy, které takovýto vývoj událostí odsuzovaly, a na dění v Praze a v dalších větších městech se ozývala kritická a někdy i urážlivá slova. Druhá část s vývojem této situace souhlasila. Zastávala se studentů i herců, kteří první pozvedli hlavy proti stávající vládní moci.

 

Letošní rok lze charakterizovat tak, že se obec částečně rozdělila na dvě části. Až pozdější vývoj ukáže, zdali se obyvatelé dokáží rozumně domluvit a spojit své síly k budování obce. Co si v obci sami společnými silami nevybudujeme, to mít nebudeme. Takové „žabomyší války“ kdo je kdo a ke komu se přiklání neprospívá vztahům mezi našimi obyvateli.“

 

 

90. LÉTA

Do postkomunistické éry naší země vstoupila Nesměň slavnostně, a to největší kulturní akcí v dějinách země: 13. října 1990 proběhlo velké setkání rodáků. Spousta lidí se podílela na hledání adres a kontaktů lidí, kteří se za posledních 90 let v obci narodili, a rozesílání pozvánek.

 

Na tento den bylo připraveno několik společenských akcí. Velkou událostí bylo svěcení Křížků. Kříže byly po dlouhá léta zdevastované a nikdo se o ně nestaral. Byly zrestaurovány a v den slavnosti je znovu posvětil páter Antonín Kubeš, správce besednické farnosti. Po vysvěcení se konalo slavnostní shromáždění na návsi, kde ke shromážděným promluvil předseda občanského výboru v Nesměni a předseda MNV v Ločenicích. Bylo také vyznamenáno několik zasloužilých členů hasičského sboru. Po shromáždění se konala mše svatá u nově rekonstruované kapličky ve vsi. Na její opravě a opravě jejího okolí se nejvíce podílel Jan Jezvík st., který se podílel i na opravě Křížů. Celý den pak probíhala v místní hasičské zbrojnici výstava starých fotografií a výstava kroniky, kterou shlédlo hodně místních obyvatel i rodáků. A měla velký úspěch. Fotografie pocházeli z alb, která jsou součástí kroniky, a také byly zapůjčeny obyvateli Ločenic. Oficiální program završilo posezení s hudbou, tancem a občerstvením ve staré škole.

 

V roce 1990 se také 8. – 9. června konaly volby do Federálního shromáždění a České národní rady. Obecní kronika hovoří o tom, že místní členové KSČ a jejich příznivci se cítili uraženi a do dění v obci se příliš nezapojovali. Rezignovali údajně s tím, že oni se starali do té doby o všechno, budovali a přetvářeli obec „k obrazu svému“ a teď ať se starají druzí. V této atmosféře probíhaly v obci volby. V Nesměni vyhrálo Občanské fórum, následovala KSČ a KDU-ČSL. Daleko prudší a napjatější atmosféra pak panovala při komunálních volbách, které se konaly 24. listopadu. Před volbami bylo několik předvolebních schůzí, na kterých se řešila otázka, zda zůstat společně s NV v Ločenicích a nebo se osamostatnit. Nakonec se jako obec neosamostatnili, ale byla sestavena kandidátka osmi nezávislých kandidátů za Nesměň do NV.

Ve společnosti probíhaly změny, které se odrážely v životě obce. Např. dříve mělo spotřební družstvo Jednota monopol na potravinové obchody i na místní pohostinství. V tomto roce se ale rozhodla hospodu i prodejnu v Nesměni uzavřít. A protože si nikdo život bez hospody nedokázal představit, vznikla z bývalých maštalí první soukromá hospoda v Nesměni „U Mikšálů“ a 25. prosince byla slavnostně otevřena. Majitelem byl jeden z prvních podnikatelů v obci Vladislav Pupek.

 

V roce 1991 byla uzavřena prodejnu. Po bouřlivých jednáních byla nakonec pronajata místní občance Heleně Bendové, a tím bylo zabezpečeno zásobování občanů základními potravinami. V obci se začalo stále více rozmáhat soukromé hospodaření, a to i v zemědělství.

 

3. ledna 1991 proběhlo další sčítání osob, domů a bytů. Od posledního sčítání se obyvatelstvo obce hodně změnilo. Celkem bylo napočítáno 124 obyvatel, což znamenalo další velký pokles od posledního sčítání v roce 1980 (178 osob).

 

Rozmach podnikání a soukromého hospodaření, stejně jako obnovení vlastnických práv lidí ke lesům a polím přivedly většinu nesměňských k rozhodnutí vzít si zpět odevzdané lesy do osobního vlastnictví. Ve vesnici se začala opět objevovat malá políčka, kde si lidé pěstovali ponejvíce brambory a obilí pro vlastní potřebu.

 

Po loňském (1990) suchu a nedostatku vody, kdy bylo nutné dovážet denně pitnou vodu do vodojemu, se v březnu konala veřejná schůze občanů ohledně vodovodu. Jeho správce společnost JIVAK navrhl tři alternativy možného řešení situace: 1) obec si vezme vodovod do vlastní péče, 2) ve vlastní péči ho bude spravovat společně s Besednicemi nebo 3) vodovod zůstane ve správě podniku JIVAK. Předběžně bylo odsouhlaseno, že obec si vezme vodovod do vlastní správy.

 

V dubnu se pak konala druhá schůze i se zástupci z Besednic a Něchova, který je zásobován vodou z nesměňského vodovodu. Bylo dohodnuto, že se vybuduje vodovod skupinový, kdy bude Nesměň částečně zásobována vodou z Besednic, kde jí mají dostatek. JIVAK byl požádán, aby obnovil původní vodovodní řadu, který spojoval obce Besednice, Nesměň a Něchov od roku 1925.

 

Na rok 1993 připadlo 80. výročí otevření školy v Nesměni. 26. června bylo zorganizováno setkání žáků tehdejší základní, nyní mateřské školy. Na její zahradě se pořádala taneční zábava, konaly se prohlídky školy vč. dobových dokumentů, mše svatá u kapličky za zemřelé žáky. Odpolední kulturní program završila večer taneční zábava.

Nadace obce Nesměň

V roce 1993 byla založena Nadace obce Nesměň. Jejími zakládajícími členy jsou MUDr. Ivan Remeš CSc., předseda správní rady. Ing. Jiří Bláha a tajemník Václav Šíma. Nadace je nezávislým a nevýdělečným fondem, jehož prostředky by měly sloužit k podpoře akcí směřujících k naplnění základních potřeb obce, ekologických cílů (ochrana vod, ovzduší, likvidace a využití odpadů, řízené skládky odpadů, vodní hospodářství), podpory sociálních potřeb obyvatelstva a folklórních zvyků v obci, udržování obecních staveb světského a církevního charakteru, spolupůsobení při pořádání oslav spojených s historií obce a účasti na jejím společném životě, péči o písemnou a obrazovou dokumentaci obce, podpory rozvoje cestovního ruchu v obci, tělovýchovy a sportu. Členem nadace se může stát každý občan či sdružení, rozhodne-li se věnovat aspoň 300 Kč na její činnost.

 

70. výročí založení sboru dobrovolných hasičů v Nesměni připadl na rok 1995. Slavnost spolu se soutěží hasičských družstev se konala 27. května. Dalším významným výročím bylo 50 let od konce 2. světové války. Nadace spolu s obecním úřadem s ohledem na toto výročí rozhodly a spolufinancovaly opravu pomníku padlým vojínům v obci, který byl očištěn, bylo obnoveno písmo a také obnovena květinová zahrádka.

 

Myslivecké sdružení uspořádalo zájezd do Švýcarska, kde má trvalou družbu s tamním mysliveckým sdružením. V listopadu pak přijeli švýcarští partneři do Nesměně, konal se hon a poté poslední leč.

 

V noci z 25. na 26. února 1998 byla vyloupena nesměňská kaplička. Zloději po vypáčení dveří ukradli její kompletní vybavení: dřevěný vyřezávaný oltář, svícny a dřevěný kříž s Kristem.

 

Zjištěná škoda byla 212 000 Kč. V květnu 1998 byla zahájena velká rekonstrukce elektrických rozvodů v obci. Nové vedení bylo uloženo v zemi spolu s telefonními linkami, přičemž byla zavedena přípojka ke každému domu. Tuto rekonstrukci financoval obecní úřad. Na tuto rekonstrukci navázala o rok později kompletní rekonstrukce všech obecní cest. Dodatečně pak byla dodělána kanalizace a údržba vodovodu.

 

V posledním roce minulého tisíciletí bylo rozhodnuto o opravě a vysvěcení dvojích Božích muk v obci. Jedny jsou na oploceném pozemku patřícímu k číslu 60, druhé na konci uličky mezi pozemky obytných stavení 32 a 33. Byly očištěny kameny a obnoveny fresky a kříže tak, aby byly připraveny na výročí setkání rodáků 17. června. Bylo také rozhodnuto o restaurování kapličky a dostavbě zvonice. Nový zvon ohlašuje ohlašovat poledne a klekání (18 hodin). I tuto dostavbu financovala a organizovala Nadace.

 

Opravená kaplička se zvonicí přivítala slavnost 650 let založení obce a 75 let založení hasičů. 17. června, kdy se slavnost konala, byl v parku u školy stan, kde hrála dechová hudba Podhoranka. Po slavnostním přivítání se všichni obedrali k pomníku padlých, kde byl položen věnec. Program pak pokračoval slavností v budově školy, kde bylo připraveno občerstvení. Ve dvě hodiny byla slavnostně vysvěcena nově opravená boží muka a zvon a nová zvonice nesměňské kapličky, u které se pak konala mše svatá. Celou slavnost završila taneční zábava v tanečním sále v budově školy.

 

NOVÉ TISÍCILETÍ

 

I v novém tisíciletí nesměňští nezahálejí. Nadační fond obce Nesměň zorganizoval např. již dva koncerty známého mladého houslisty Pavla Šporcla. První zcela vyprodaný koncert proběhl v srpnu 2001 v kostele v Besednicích pod patronací nadace. Další proběhl o rok později 24. srpna, kdy Pavel Šporcl zahrál se svým kvartetem. Výtěžek koncertu byl věnován na povodňové konto.

 

V roce 2001 byla po 25 letech zrušena mateřská školka v Nesměni a přestěhována do Ločenic. Budova školy tak osiřela a nyní má již jen funkci kulturního domu. Konečně bylo také přijato rozhodnutí o osudu objektu čp. 68, jehož hrubá stavba uprostřed obce Nesměň příliš nekrášlila. Za obecní peníze bylo v objektu postaveno 10 malometrážních bytů, které byly předány nájemníkům v roce 2002.

 

V současnosti žije v Nesměni trvale přibližně 130 obyvatel.